Zbytečný život

12. února 2013 v 17:11 | Jerry* |  Povídky, Úvahy, Příběhy...
Pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Vím přesně, že to byl jeden z těch sychravých podzimních dnů, venku nebyla ani noha. Bylo mi na nic. Což kdyby na nic! Přísahám, že v ten den se mi chtělo umřít. Už je to necelých osm let zpátky, tenkrát mi bylo pouhých dvaadvacet let.
Asi by bylo vhodné, se představit a říct o sobě pár slov. Jmenuji se Adam, je mi třicet let a momentálně se živím jako uklízeč v jednom ne příliš populárním podniku. S platem sotva vyjdu, žiju sám na laciné ubytovně a za své následky z let dospívání nesu následky dodnes.
__________________________________________


Když mi bylo asi šestnáct, dostal jsem se do nebezpečného světa drog. Tehdy jsem to bral jako nějakou hru, či zpestření všedního života. Postupem velice krátkého času se mi to však začalo vymykat z rukou. Jako jeden z většiny mně podobných jsem začínal na cigaretách, alkoholu, pak přišla marihuana a nakonec jsem "narazil" na perník, přesněji pervitin. Nenechal na sebe dlouho čekat a po pár dávkách jím naplněných injekčních stříkačkách, mě stáhl do černočerné tmy. Škoda, že jsem si svůj pád do stále se prohlubující propasti uvědomil tak příliš pozdě. Asi jsem si pořád myslel, že hraji hru, kterou budu moci kdykoliv vypnout. Přitom jsem už seděl na roztočeném kolotoči, ze kterého se nedá snadno vystoupit.
I když jsem konečně prozřel, že lítám v pěkném maléru, nevěděl jsem si rady. Neviděl jsem už jiné východisko, než se budu muset smířit s tím, že je ze mě narkoman. Tak jsem se všelijak protloukal světem, rodinou definitivně zavržen. Jedinou mojí starostí bylo sehnat peníze na drogy.
Jednou takhle, tuším, že mi bylo téměř dvaadvacet, se mi podařilo ukrást peníze, takže jsem ihned uháněl za svým dealerem. Jenže když už jsem měl nakoupeno, zjistil jsem, že u sebe nemám své nářadíčko k aplikaci drogy nezbytné. Ve štěstí, ba víc ke vší smůle, jsem potkal známého z mojí "branže", který byl ochotný půjčit mi své. V ten moment jsem skákal radostí, netušil jsem však, že toho později budu zatraceně litovat. Nikdy poté se mi už nestalo, abych své nádobíčko někde zapomněl a musel si půjčovat.
O pár týdnů jsem se měl dostavit ke svému lékaři na preventivní prohlídku. Tam mě posílali na různá vyšetření, aniž bych věděl na jaká a proč. Nejsem si jistý, ale zřejmě poznali, že jsem narkoman. Nabyl jsem dojmu, že se na mě dívají skrz prsty. Dnes už se ani nedivím, vypadal jsem příšerně. Příliš se mnou nehovořili, většinou jen v lékařských termínech, kterým jsem nerozuměl. Abych se zeptal na podrobnosti, jsem nedostal odvahu. Měl jsem divný pocit. Pak stanovili termín, kdy si mám dojít pro jakési výsledky.
S drogami jsem se stále rozloučit nedokázal.
Když přišel den D, kdy jsem se měl dozvědět, na čem jsem, už od rána jsem byl mírně nervózní, byť jsem se uklidňoval, že jistě o nic nejde. Výsledky jsem ale znát chtěl. Hluboký nádech a výdech: vstoupil jsem do nemocnice. Po chvíli čekání jsem se dostal na řadu. Vešel jsem do ordinace a najednou jsem se roztřásl, husí kůže, mráz mi lítal po zádech jak splašený. Vyděsil se mě doktorův soucitný a přehnaně lítostivý pohled. Mluvil ke mně s ledově klidným polohlasem, který mě poněkud znepokojoval. Chvíli vyprávěl o zbytečnostech, které si klidně mohl odpustit. Konečně se dostal k podstatě věci. Začal: "Je mi to moc líto…" a v mém břiše se objevil ten nepříjemný pocit, a skončil: "Bohužel jste HIV pozitivní…"
Já a celý můj zbytečný život jsme se najednou octli jakoby v malé krabičce. Dál už jsem jeho slova nedokázal vnímat. Všechno to na mě dolehlo. Frustrovaný, bledý jak stěna a psychicky i fyzicky zničený jsem se odplazil ven. Okamžitě mi hlavou proběhl fakt, že jsem se jistě nakazil při použití cizí injekční stříkačky. Paradox, jak jsem se z toho tehdy radoval a následně mě to zničilo. Zapálil jsem si cigaretu a začal přemýšlet, zpytovat svědomí, nadávat, litovat…
Uběhlo pár vteřin, možná minut, možná hodin, nevím ani, jak dlouho jsem tam stál jako tělo bez duše, a spustila se průtrž deště. Venku najednou ani noha. Potácel jsem se po městě myšlenkami v jiném světě.
Den jako každý jiný, a přesto na něj nemůžu zapomenout. A nikdy nezapomenu. Toho dne jsem zase byl krást peníze, opět jsem si dal svou obvyklou dávku, přesto ten den voněl jinak. Je zvláštní, jak jediná zpráva dokáže vše změnit. V ten den jsem mnoho pochopil. Byl to zázrak, ale i zkáza. Vysvobození, ale i trest. Neboť uběhlo několik dnů a já musel všeho toho negativního, co bylo v mém životě dřív na denním pořádku, nadobro nechat. Že to byla má povinnost, mi řekl rozum - ten zbyteček rozumu, co mi ještě zůstal. Vyhledal jsem odbornou pomoc a začal se léčit…
Momentálně jsem nezávislý člověk plný energie, radosti a chuti do života! Působím teď možná jako optimista, ale opak je pravdou. Občas se musím hodně přetvařovat, abych to všechno nevzdal. Dlouhodobá špatná životospráva na mém těle i duši zanechala zřetelné stopy. Vypadám o pětadvacet let starší, mám podlitiny po celém těle, propadlý obličej, s platem na pět rohlíků a máslo… Žádná žena by si o mě ani kolo neopřela. S tímto faktem se snažím žít, nesmířím se s ním však nikdy. A nikdy také nebudu mít rodinu, děti. Jednou nohou žiju v nemocnici, kde mě stále posílají na zbytečná vyšetření. Naděje se ztrácí v očích nás všech. Zbytek svého zbytečného života dožiju v samotě a chudobě. Naštěstí to nebude dlouho trvat, čas se krátí. Lékaři mi dávají už jen pouhé čtyři měsíce života…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A* A* | 12. února 2013 v 17:19 | Reagovat

http://www.facebook.com/EverythingHasBeautyButNotEveryoneCanSee plz like :* oplatím :) PS: super článok

2 Natas Natas | Web | 12. února 2013 v 18:08 | Reagovat

Depresivní a to od prvních slov až do konce. Za blbost se platí a mnohdy je cena vysoká.

3 Baush Baush | Web | 12. února 2013 v 18:54 | Reagovat

Tohle je fakt krásný... Už jsem skoro zapomněla, jak skvělě píšeš! Fakt mi to začalo chybět, měl bys psát častěji, je to fakt dobrý i když musím uznat, že se lepšíš :D :)
Líbilo se mi to přirovnání "život jako v malé krabičce" nikdy jsem to neslyšela a je to fakt dobrý :D

4 Natas Natas | Web | 15. února 2013 v 7:16 | Reagovat

Jerry, děkuji za komentář, vytušila jsem, že by to mohlo být skutečné, ale nechtěla jsem si připustit, že má myšlenka by mohla být správná, právě proto jak je ve své podstatě děsivá. Žít je těžké, na druhou stranu neskonale ti může být fajn, ať tak či tak, člověk o to štěstí musí bojovat a sakra někdy dost tvrdě.

5 J-Zee^^ J-Zee^^ | Web | 20. února 2013 v 9:38 | Reagovat

Jsem trochu nechápavý člověk,tak se na mě nezlob prosím,ale je to prvdivý příběh?
Jinak strašně hezky napsané,tvé psaní dokáže vtáhnout do danné situace,realita je krutá , drogy jsou svinstvo , dohnalo mě to až k slzám...

6 Blondýnka Blondýnka | Web | 10. března 2013 v 12:27 | Reagovat

Chci se zeptat jestli byses nechtela pridat na nas blog do favourites. Předem dík... klikni na web

7 Charlie Charlie | Web | 14. července 2013 v 14:39 | Reagovat

Je to tak trošku divný ti k tomuhle článku napsat jestli žiješ jako dotaz, protože to působí jako skutečné. Doufám, že není.

8 Charlie Charlie | Web | 18. července 2013 v 13:24 | Reagovat

To je škoda, že tu budeš jen zřídka. Já přes prázdniny určitě a pak jak budu mít čas a bude něco, o čem stojí se zmínit :-) Příběh působí skutečně, protože jsi popsal i nejmenší detaily. I když to téma není ani zdaleka veselé, tak se mi tahle povídka líbila nejvíc.
Hlásila jsem se na Farmacii do Hradce, ale pro velký zájem mě nevzali. Byla jsem až v druhé polovině nepřijatých.
Do té Prahy jdu proto, že tam berou bez přijímaček a za studenty pak mají nějaké dotace nebo jak. Tak abych si udržela statut studenta a nemusela platit SP a ZP. Nicméně tam nebudu déle než týden, abych získala potvrzení o studiu. :-)
Potom budu chodit jakoby do nultého ročníku ještě na jinou školu, kde se budu připravovat na přijímačky na příští rok.
:-D Děkuji za poklonu. Literaturu mám ráda, baví mě číst i psát, ale pokud bych nenapsala bestseller, tak se tím neuživím.

9 Charlie Charlie | Web | 29. prosince 2013 v 12:40 | Reagovat

Zastavila jsem se tu, abych zjistila, jestli tu přece jenom něco nepřibylo a taky, abych tě pozdravila, pokud si to teda přečteš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama