Vítejte v mém světě.

2. června 2012 v 13:47 | Jerry* |  Povídky, Úvahy, Příběhy...
Už je to k smrti trapné! Můj život, moje osoba, mé okolí. Připadám si jak' vedlejší role v tom nejtrapnějším filmu. Jako křoví, o které všichni nechtíc zakopli.
Život 1 + 1.

Vždyť já chtěl jen trochu pozornosti, aby si mě někdo všiml a chvíli poslouchal! Jsem sám zničený vlastním životem a čím víc si to připouštím, tím víc mě to bolí. Třeba tomu tak není, třeba to je jen můj mylný dojem. Hm, tak přesně touhle větou se snažím uklidnit už asi tři týdny. A čím déle to trvá, tím víc tomu přestávám věřit. Můj svět přestal být dosyta naplňován tak, jako tomu bylo kdysi. Teď ho naplňují cigarety, alkohol a tráva.
Ze všech cestiček, ze všech směrů života jsem si já musel najít ten špatný, který se zpočátku mile usmíval a lákal mě svým zpěvem. Nyní platím za ochutnání zakázaného ovoce. Draze platím.
Vím, že není všechno ztraceno, že se to ještě dá změnit, jenže já už nemám sílu! A čas to nespraví, v čas už jsem přestal věřit dávno. Čas běží příliš velkou rychlostí rychlostí a akorát mi hází klacky pod nohy - místo toho, aby pomohl. A sbabělcem jsem tu samozřejmě já... Vůbec se tu nehodlám litovat, hodlám psát, přemýšlet, diskutovat, dumat.
Co se to se mnou stalo? To už nejsem já. Když si vzpomenu, kdo a jaký jsem byl, s porovnáním k dnešnímu mému já, chce se mi zvracet. A do toho brečet a křičet, byť jsou tyhle tři věci dohromady naprosto nesnesitelná a poměrně nechutná kombinace. Proč si to sakra uvědomuji až teď, tak moc pozdě, když už se to dá celé jen stěží změnit?! Sebelítost. Taková ta protivná a nechtěná sebelítost mě užírá a ukusuje z mého těla čím dál větší kusy. O pocitu viny ani nemluvě. Moje osoba je teď taková směs smutku, žalu, výčitků, nenávisti a dalších stejně nepříjemných pocitů.
Proč se pořád cítím tak bídně? Proč sakra citím uvintř sebe to nepřijemné prázdno? Jako bych znal odpověď a přesto s tím nemohl nic dělat. Z ničeho nemám radost a nic mě nebaví. Potřebuji se z toho bad tripu nějak dostat a začít normálně žít. Tak jako předtím! Nic teď není podle mých představ, mám stovky... co stovky, miliony chutí se na všechno vysrat. Jsem tak zničený jako snad ještě nikdy v životě. Jako bych si právě teď uvědomil všechny chyby a začal to všechno kolem mě konečně vnímat. Na obličej nasadím falešnou masku a jdu světem.
Jindy, když jsem měl třeba špatnou náladu a večer jsem šel spát, ráno už bylo vše v pořádku. Že se něco děje jsem pochopil dnes ráno, když jsem vstal a hlavou mi stále dokola prolétávala myšlenka, že jsem se už neměl probudit. Že jsem se už nechtěl probudit a vstoupit do toho každodenního stereotypu, který se mi už natolik hnusí, až mé srdce volá do mozku záchranné sygnály, kterým ještě pořádně nerozumím. Vlastně nerozumím ničemu z toho, co se kolem mě děje, ale jsem přesvědčen, že to nemá na svědomí jenom puberta, chcete-li; "čas dospívání a poznávání sama sebe" - jak často používají psychologové. Možná to z malé části bude o poznávání vlastní osoby, ale u mě je to jiné. Jako bych se už znal a teprve teď pochopil, kdo opravdu jsem. A kurva se mi to nelíbí! Tak, co dělat? Je to výzva, kterou nechci příjmout ... nebo spíš nemůžu, neboť bych to asi nezvládl. Nerozumím tomu a to mě bourá, protože jsem zvyklý, že mám vždycky přehled o tom, co se okolo mě děje a zuřím, když teď je to jinak!

Spoustu lidí se mě ptalo jak se mám, ale já neodpovídal upřímně. Kdybych měl říci pravdu, musel bych napsat celý tento text, takže ho s úctou věnuji těm, které zajímalo, jak se mám a já řekl: Dobře.
---------------------------------------------------------------------------------------
Poslední dobou, přibližně tři týdny, jsem prožíval takové zvláštní období. Pro mě poměrně nepříznivé, celkově toho na mě bylo moc, i co se školy týče. Spoustu věcí jsem nestíhal, a tak to ovlivnilo na čas i moji náladu. Během těch tří týdnů jsem se pokoušel o nějaký článek - kontkrétně o úvahu, esej či tak něco -, ale najednou jako by mi došla šťáva s inspirací, abych se zmohl alespoň na něco, co se dá číst. Postupně jsem začal psát články z mého života a o věcech kolem mě, napříč tomu; spoustu z nich jsem nedopsal, takže se pokusím ty úryvky "čehosi" sem nějakým způsobem přespat. Pak už mě napadaly jen blbosti. Musím se přiznat, že hodně z toho je trochu fantazie. Chci říci, že jsem si okolnosti trochu přibarvoval, je to mojí osobou jen inspirováno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 J-zee ^^ J-zee ^^ | Web | 5. června 2012 v 15:24 | Reagovat

K anketě - výborně 1*
___________________________
Pokud se týká článku.. Věř v sám sebe a zvládneš všechno. ;) Tedy jen to co,budeš sám chtít. Hlavně to nevzdávej,držím palce. Jinak slohově opravdu skvěle zvládnuté. :)

2 Baush Baush | Web | 5. června 2012 v 19:45 | Reagovat

Úžasně napsané!
Tenhle pocit mám občas taky... :/

3 Carrie Carrie | Web | 6. června 2012 v 17:06 | Reagovat

Jsme na tom tak moc stejně, až mě to děsí...
btw. velice dobře napsané a v anketě? 1* ;)

4 Purie Purie | Web | 6. června 2012 v 19:33 | Reagovat

Ale,hlavu hore ;). Dakedy ma tiež napadajú takéto myšlienky.No ja som sa akosi uzavrela do svôjho sveta,zaujímam sa len o to, čo je pre mňa dôležité.  Vlastne som stálet o bláznivé ufrflané a usmiate dievčatko svojich rodičov ako kedysi :) Akurát sa k tomu pridali tie cigarety,tráva a alkohol  :D Pomáhaj druhým, rozosmievaj ich a nič za to nežiadaj, po čase  budeš aj ty naozaj  šťastný ;-) Alebo  si nájde priateľku. :-) Toť môj nazor.

5 Purie Purie | Web | 6. června 2012 v 19:34 | Reagovat

[4]: ak už nemáš :-)

6 Lady Dracula Lady Dracula | Web | 6. června 2012 v 20:24 | Reagovat

Varuji tě, můj koment bude nejspíše dlouhej.
Víš, měla jsem (a tak napůl ještě mám, ale o tom až jindy) přítele, který na tom byl dost podobně jako teď ty a taky částečně pořád je. Když jsme se poznali, razil heslo, že úsměv je jen pro vyvolené, že ho nikdo nechápe, že on je ten špatnej a apod. Brečíval mi do klína , že si mě nezaslouží. Po roce a půl jsme se rozešli, protože jsem ho chytla, že hulí. Ano, ještě do nedávné doby jsem byla konzertavtivní a striktní odpůrce trávy. Zjistila jsem tak, že mi půlroku lhal a byl schopen mi během té doby říkat, že trávu nepotřebuje nebo že když mu nevěřím, musíme se rozejít, že ten vztah nemá cenu. Teď jsme to byla já, kdo mu brečel na rameni. A on mě utěšoval lhaním....Nejhorší ale bylo, že jsme se těch jeho lžích dozvěděla ne od něj,a le od cizích lidí. Zjistila jsem tak, že to věděli všichni okolo, jen já ne, protože nám nechtěli rozbít vztah. Kdyby se mi k tomu přiznal sám a dřív a nenechal mě ráchat se v lítosti a sebeobvinování, že mu nevěřím a svazuji ho, zkousla bych to. Takhle jsem se složila, neudělala zkoušku, shodila 3 kila během dvou dnů...po týdnu se mi ozval. Za 14 dní jsme spolu znova začali chodit, nedalo se mu odolat, když přede mnou klečel a sliboval, že už nikdy nebude hulit...pak jsme se pohádali, když jsem ho ráno chtěla překvapit, řekl mi, že to je kontrola a proč jsme mu nenapsala, že se chci s ním vidět. Večer pak šel na koncert o kterém věděl, že jsme tam chtěla jít, ale protože to neposlouchá, zamítli jsme to. Tam se mnou mluvil a měl skleněný očička a rozšířené zornice a byl vysmátej na to, jaké měl za 10 minut depky...Po měsíci jsme se rozešli znovu. Tehdy mi řekl, že jsem blbá kráva, poslal mě do hajzlu a spoustu dalších slov. Já se před ním opět ponížila a prosila jsem ho, at neodchází. Pak jsem vyletěla a vyfackovala mu a on mě chytil pod krkem a stiskl...od té doby jsme několikrát spolu chtěli být jako kamarádi, ale on to zamítl pokaždé, ale do týdne jsme se zase normálně bavili...Celé dva měsíce od rozchodu si píšeme skoro denně, spíme spolu...neliší se to od vztahu (ještě jsme stihli mít 8 dní neoficiální vztah, ale pak mi řekl, že by to nezvládl a měli bychom zůstat přáteli, načež druhý den jsme spolu spali a tulil se ke mě), jen mi neříká Lásko, nepíše mi kdy přišel domů a co dělal, jenom když se zeptám a on se mě neptá skoro vůbec, aby o mě neměl přehled a netrápil se...jediné co mu prý brání být znova se mnou je to jak mě chytil a že neví zda se přes to někdy přenese..stále mě drží v naději, stále se mnou spí a nemá strach, že by mi ublížil ted a žárlí když mě kámoš vezme kolem ramen...ale být se mnou nechce. Za ten půlrok začal strašně moc hulit, ale tvrdí mi, že se nezměnil, že hulit 2-3 denně a na akcích daleko více, není moc. Z depkaře se stal bavičem, který ale stále tvrdí, že je nepochopený, stále má své depresivní stavy, kdy mi vylívá srdce, jak tenhle svět nenávidí a nenávidí lidi, že mu akorát ubližují...jenže zároven ubližuje mě...
Co jsme tady tím chtěla ale říci? Že tě chápu, jak se cítíš, i když do těch věcí nevidím. Tenhle pocit, kdy na tebe všichni kašlou znám moc dobře, stejně jako tu sebelítost...kvůli němu jsem porušila všechny zásady, zkusila jsem trávu, toleruji mu to, sama jsem začala kouřit a šnupat ačkoli mi to kurví zdraví, po tom všem lhaní a ubližování bych mu byla schopná odpustit a vzít ho zpět..ponižuji se před ním a on toho akorát využívá...já se obvinuji a děsím toho, že jednou se se mnu nebude chtít bavit a on si hojdá nohama. Všechno to vím a stejně s tím nic nedělám...jenže ty to můžeš změnit. Čas to chce to ano, jenže vím, utíká pomalu. Masku nasazuj jen tam, kde musíš, jinak ji nech dole nebo se stane, že ji pak zapomeneš sundat a sundávat ji přestaneš. Zkus omezit všechny ty neřesti, kterých se tak blbě zbavuje a zkus něco tvořit, je jedno co, byt třeba třířádkovej článek, ale zaměstnej hlavu. A to hlavně večer, když jsi sám...
Snad ti to k něčemu bude..

7 blackrose9 blackrose9 | Web | 7. června 2012 v 19:15 | Reagovat

Ahoj, nad tvým článkem jsem se musela zamyslet opravdu dost. Víš také mám nějaké problémy, ale nemyslím si, že ať by byli jakkoli velké, řešila bych je kouřením, či alkoholem. To mi jde proti srsti. Ale každopádně je mi tě líto. Škoda, že ti nemohu, nějak pomoct. Ale mohu ti dát alespoň malou radu. Věř mi, že kouřením a alkoholem nic nespravíš, ale naopak zhoršíš. Bude pro tebe těžké přestat, ale je to 1. krok k úspěšnému vyřešení celého problému, věř mi... Nezbývá mi tedy nic jiného, než ti držet palce! :)

8 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 8. června 2012 v 16:13 | Reagovat

Často si říkám, že žiji už jen díky setrvačnosti a ta duše, která byla mým pohonem, je pryč. Nemůže být úplně pryč, ale je uťápnutá a skrytá do pozadí díky chování okolí. Já jsem ten typ člověka, který se cítí neustále hrozně ublíženě a háže vinu na okolí ... oni můžou za to, že jsem líný se sebou něco dělat .... že mám strach se sebou něco dělat. A možná je to pravda. Chodím do třídy s velmi výraznými osobnostmi a jako člověk, který se nechce zviditelňovat milostnými aférami, závislostí na drogách, záznamy v trestným rejstříku nebo šikanou, nemám šanci dostat se na povrch. Budu vždy ten druhý ... nebo třetí .... a nebo spíš až třicátý, protože každý mi přijde jako větší osobnost než já sám. :-D Možná zažíváme něco podobného. A já věřím, že jde jen o pubertu. Mým problémem je, že své myšlenky soustřeďuji až příliš na budoucnost - nevidím, co je, ale jen to, co mě čeká po maturitě. A proto za to může puberta ... já vidím všechny mé problémy vyřešené s přestupem na výšku. Snad ... ano snad. Ale vidíš sám, jak jsem i já ztracen, nemůžu ti nijak pomoct. V této době asi bloudí každý ... a kdo nebloudí, ten se nikdy nenajde a žije jen povrchově. Možná je teď celebritou třídy, ale kým bude pak? Stále doufám, že se dostaví spravedlnost, ale čím dál víc si uvědomuji, jak jsem hloupý. :-D

A závěrem bych ti chtěl říci ... Nekuř, nepij, nehul ... je to odporné. :-D

9 Monys Noimy Monys Noimy | Web | 9. června 2012 v 10:27 | Reagovat

Sice jsem chtěla napsat, že na blogu mam jen oznámení že pozastavuji ale nedalo mi to a musela jsem si tento článek přečís jako každý jiny.. :D víš co je na tom to nejlepší, že se dokážeš neuvěřitelným kouzlem popsat věci, což proto to každého nutí dočíst až d konce, jen se podívej na komentáře tolik reagcí, určitě tě to potěšílo, nebo alespon měby určíte.. :D k tomu článkui jsem se zasmala v okamžiku když si popsal sou naladu :D a pak jenom :D dobře taky to tak děůlám hold nerada se dělím o své pocity když mě maji všichni za optrimistku :D

10 Lucka Lucka | Web | 10. června 2012 v 11:29 | Reagovat

Po dlouhé době jsem si něco přečetla od Tebe a moc se omlouvám, že jsem dřív nenapsala nějaký koentář, ale nebylo moc času, tak se prosím nezlob.. :) Článek je hezký a moc Tě obdivuji, že dokážeš tohle napsat :) Taky jsem občas něco chtěla takovýho napsat, ale většinou to skončilo tak, že jsem to buď nedokočila, nebo mi to připadalo trapný, tak jsem to vyhodila :D Ale opravdu moc Tě obdivuji :) Je to hezky napsaný, vlastně.. Všechny povídky od Tebe jsou hezký :) Jen tak dál :) A třeba někdy vadáš nějakou knížku ;)

11 Lady Dracula Lady Dracula | Web | 11. června 2012 v 23:40 | Reagovat

Teda v první řadě bych Ti strašně chtěla poděkovat za Tvůj komentář:) Potěšil mě a jsem ráda, že Ti pomohl.
I já se snažím cigaret, chlastu a šnupáku zbavit, protože cítím, že mi to přestává dělat dobře, ale má vůle je zatím slabá. Snad se to časem změní:)
Nejsi první, kdo mi říká, že ta naše telenovela by byla dobrá zfilmovaná nebo vydaná knižně, jenže zatím nekončí, stále pokračuje a přesto, že o mě vlastně nechce nic vědět, na jednu stranu mu chybím a na druhou ne, byl smutný, když jsem mu psala, že na skype nedojdu, dokonce mi i volal...jenže začínám mít obavy, že se začíná probírat docela pozdě, pokud se teda začal a nebylo to zase jen chvilkové poblouznění. Možná by bylo fajn říct, že je o 4 roky mladší, před pár dny oslavil 17...
Nikdy nemůžeš tvrdit, že poznat nás by bylo nereálný:) Všechno jde, když se chce:)
A je fajn, že se snažím s tím bojovat, protože je to první známka toho, že ses tomu skutečně nepoddal. Ono to vždy nějakou chvíli trvá, občas musíš dostat ještě jednou (i víckrát) přes hubu, aby se vše dostalo na normální kolej, ale jde to. Špatné chvilky ještě přijdou, ale pokud máš motivaci, tak se rafneš a zvládneš to a já věřím, že ty na to skutečně máš:)
Budu Ti držet palce a nemáš zač děkovat:) ♥
A teď mi došlo, že někde píši Ti a někde ti, ale už se mi to nechce opravovat:-D promin

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama