Nový začátek

29. dubna 2012 v 12:21 | Jerry* |  Povídky, Úvahy, Příběhy...
Nechala za sebou minulost. Celý svůj dosavadní život zahodila a začala nový. K té dívce, o které bude tento příběh, cítím hluboký respekt. Sebrala odvahu a dokázala to, oč se pokouší obrovské množství lidí a mnohdy se jim to nepodaří.

Ta dívka, říkejme jí třeba Laura, žila život, který vyplňovaly samé špatnosti. Její život se začal obracet na špatnou cestu, když jí bylo třináct let. Našla si kamarády, respektive - oni si našli jí, a ti ji k různým neřestem přivedli. Vlastně to ani nebyli praví kamarádi, byla to jen banda feťáků, kteří neznali nic než dorgy, alkohol, cigarety a další. Čas trávili nicneděláním, povalečstvím a života užívali pod vlivem drog. Tohle všechno se bohužel Laura dozvěděla příliš pozdě, neboť kdyby věděla hned zpočátku, jací doopravdy jsou, nikdy by s nimi ani jediného slova neprohodila. A oni sami si dávali sakra dobrý pozor, aby se také nic o jejich pravém životě nedozvěděla, a proto si vymýšleli různé školy, které udajně studují, koníčky, kterým se plně věnují a tak podobně. Na první pohled nejevili žádné známky drogové závisloti nebo tak a Lauře přišli sympatičtí a přátelští. Není divu, opravdu se tak snažili zapůsobit. Jako by věděli, že právě ona bude snadnou kořistí.
Laura neměla moc přátel, a proto za ně byla ráda, i když vlastně nechápala, proč se oni zrovna s ní chtějí kamarádit. Přišli jí tak moc super, že se moc snažila, aby si je udržela. Nebylo na ní nic, co by ostatní lákalo. Ve skrytu duše doufala, že se s ní přátelí právě proto, jaká ona je. Ale nebylo tumu tak. Lauřin dlouhý pád dolů začal ve chvíli, kdy neodmítla jimi nabidnutou cigaretu.
Scházeli se často, vždycky kolem třetí hodiny odpoledne a po čase začala Laura pravidelně kouřit. Netrvalo dlouho a ti "kamarádi" dotáhli ven alkohol. To, že kouřili, brala Laura v pohodě, na rtom jí nepřišlo nic divného, vždyť pak také ona sama začala, aniž by vlastně věděla proč... ale alkohol? To už se jí zdálo poněkud moc. Byla ze slušné rodiny, měla vychování a věděla, že tohle není správné. Přece jen na tom bylo něco, co jí lákalo. Vždyť zákazané ovoce nejlíp chutná!
Partu tvořili tři kluci, jedna holka a teď už i Laura. Všichni byli od Laury o dost starší a s alkoholem měli už bohaté zkušenosti, o které se s Laurou podělili. Každý z nich vyprávěl svůj dokonalý příběh, když se šel opít a jaký z toho měl požitek a skvělou náladu. Hovořili o tom, jako by byl alkohol ta nejbáječnější věc na světě. Laura dobře věděla, jaký má následek požití alkoholu, i když ho sama nikdy neprožila. Po dlouhém váhaní nad nataženou rukou držící rum kývla. Napila se, hořce polkla a po chvíli pila dál. Dostala se do nálady a čím více pila, tím více se jí stav zamlouval. Když si ti její přátelé všimli, že už je jaksi "v pohodě", jeden z nich vytáhl do papírku umotaného jointa. Najednou to v ní hrklo. Alkohol? Možná. Jen výjimečně! Ale marihuana? Vzpomněla si, že podobně váhala i nad alkoholem. A víc už o tom ani nebyla schopná přemýšlet. Když se ta dobře umotaná žilka dostala až k ní, tahala jak o závod. Po chvíli přišel blažený stav, pohoda a plno smíchu. Přišlá si tak uvolněná, lehká a bylo jí skvěle. Když byl čas jít domů, rozloučila se s kamarády a odešla.
Měla tu smůlu, že druhý den jí bylo fajn. Kdyby tomu tak nebylo, existovala ještě šance, že jí to odradí a pokračování se konat nebude. Alespoň bolest hlavy, nepříjemné zvracení by jí přesvědčilo, že tohle ne. Neměla však žádné následky, kromě krátkých výčitků svědomí. Na třináctiletou holku to bylo v ten den opravdu příliš. Pak se to ale opakovalo a přidávalo se na množství. Laura to nijak neřešila, už jí nezajímalo, proč se právě oni kamarádí s ní a přestala řešit, kdo oni jsou, co doopravdy dělají a proč nikdy nemusí jít domů jako ona. Postupem času začala kašlat na školu, následně do ní přestala chodit úplně a začali problémy doma. Čím víc jích bylo, tím víc nacházela útěchů v neřestech, které si nakonec tak oblíbila, že bez z nich už nemohla být.
A v tu chvíli se ti její kamarádíčci vybarvili. Najednou už jí nezvali na flašky rumu, dobře umotané žilky a cigarety. Tomu Laura moc nerozuměla, opravdu byla naivní. Místo toho, aby se na ně vykašlala, začala doma brát peníze. Zpočátku nikdo nic nepoznal, ale i to se po čase prozradilo. Za ty kradené peníze pro mě změnu ona kupovala ty slasti, kterých nikdo z nich neměl nikdy dost. A kamarádi se zase tvářili jakoby nic. Pokrytecky se usmívali a brali, co Laura nabízela. Co by ne, když před tím ona brala, co oni nabízeli jí.
Takhle krásně zkaženě si žili dlouho. Přišel ale čas, kdy stav po alkoholu a trávě nestačil. V tu chvíli se kamarádi vyjevili v pravém obraze. Přestali se přetvařovat a tajit drogovou závislost. Laura tomu ani nechtěla věřit! Nechtěla ani pomyslet, že celou tu dobu trávila čas s feťákama! Opili jí rohlíkem a uchlácholili sladkými řečičkami. Laura začala přemýšlet a došla k závěru, že jí to je jedno. Ano, byla zaskočená, těžce tomu uvěřila, ale už to byli skoro dva roky, co přežívali v lihu, ve stavu zhulenosti a jí už to také přestávalo stačit. Scházela se s nimi ještě dlouho, ještě hodně dlouho. A bylo to stejné, jako předtím. Proběhly tři zbytečné fáze. Nabídli jí, váhala a nakonec okusila. Sama nevěřila, jakou rychlostí spadla do něčeho, do čeho nechtěla. Ten stav, trvající pár hodin i jí omámil a spoutal.
Ten příběh, co vám tu vypráví, se nestal jenom Lauře, skončilo takto obrovské množství lidí, ale Laura za pět dvanáct pochopila, že se řítí do hluboké propasti, ze které je cesta zpět téměř nemožná. Ještě včas stačila říci DOST. Když tak učinila, bylo jí 17 let. Byla zničená, stále nemocná a pohled na její tělo byl, jako když koukáte na mumii v rozkladu. O jejich rozpíchaných rukách ani nemluvě. Možná byste ještě měli vědět, že rodiče jí v 16-ti vyhodili z domu, právě zjistili, že je na drogách. Rodinou byla zklamaná, vykašlali se na ní a nikdo jí nepomohl. A tak Laura musela vstát na vlastní nohy. Začala pracovat jako servírka v jednom laciném baru, kde skončilo mnoho jí podobných. Postupem času si našla byt a odstartovala svůj nový začátek.
Dnes je jí 24 let, má pětí měsíční holčičku, svého přítele a je poměrně šťastná. Kdykoli si vzpomene na svou minulost, vrhají se jí slzy do očí. Nikdy takhle nechtěla skončit. I ona měla své sny, které se rozplynuly jako dým. Je řádným příkladem, jak lehce se dá odbočit ze skvělého života do černočerné tmy. Je na sebe hrdá, dokázala žít od znova, ale do konce života se bude nenávidět, že okusila zakázané ovoce.
  1. SLOH. ÚTVAR: příběh (povídka)
  2. VLASTNÍ HODNOCENÍ: 94/100 b.
  3. KOMENTÁŘ: Psal jsem ji poměrně dlouho a stále tomu něco chybí, to bych ale musel psát knihu! Už tak jsem toho spoustu zkracoval, tentorkát bych se opravdu rozepsal.
  4. HODNOCENÍ JINÝCH: Příběh je opravdu nádherný! Podobný jako kniha My děti ze stanice ZOO, hodně mi to připomnělo. Ale opravdu super :) Moc se mi to líbí a je to pravdivý. Moc se Ti to povedlo, je to hezké a čtivé.
  5. PODLE SKUTEČNOSTI: Nechal jsem se silně inspirovat skutečností, přesto: 82/100 %
Jerry*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 29. dubna 2012 v 20:52 | Reagovat

Klikačka je super, ale já vůbec nevím jak jí dát na blog :) Ale funguje :)
Příběh je opravdu nádherný! Podobný jako kniha My děti ze stanice ZOO, hodně mi to připomnělo. Ale opravdu super :) Moc se mi to líbí a je to pravdivý. Vždyť i super nálada může být i bez alkoholu, trávy, atd.. Nechápu ty lidi.. :/

2 Baush Baush | Web | 30. dubna 2012 v 8:43 | Reagovat

Moc se Ti to povedlo, je to hezké a čtivé. Možná si pak ke konci zkracoval, ale jak si říkal, abys nezkracoval musel bys psát knihu ;D

3 Charlie Charlie | Web | 30. dubna 2012 v 11:23 | Reagovat

Páni, když jsem to četla, tak jsem si říkala, že už něco podobného znám. Pak jsem si vybavila jednu scénu, kdy mě pár mých kamarádů vytáhli ven a u vody se trochu napili. Ano, mě samozřejmě nabídli taky, ale já jsem hrdě odmítla. "Vůně" cigaret a toho krásného pocitu po vypití mě neláká doteď.

[1]: Tuším že ta dívka se jmenovala Christine. No ona ale do toho znova spadla a ten její přítel umřel, pokud si to dobře pamatuju.

4 Charlie Charlie | Web | 30. dubna 2012 v 11:25 | Reagovat

[3]: Ten film jsme viděli s německýma titulkama ve škole. V podstatě to na mě působilo jako dostatečná "léčebná kůra" ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama